Haneška (Patrioti): Lottokracie aneb Množinové řešení II

Lottokracie (alias Losovací demokracie, aliasSortition, alias Allotment, alias Demarchie, alias Množinové řešení).je výběr vládních úředníků z širší množiny kandidátů pomocí náhody.

Model zastupitelské demokracie deleguje vládu na /poměrně úzký/ okruh zastupitelů, zvolených občany v dobré víře, že tento zvolený zastupitel bude nadále jednat v nejlepším zájmu jím zastupované skupiny občanů. Historické, ale i moderní události nám však ukazují, jak je tato víra lichá. Zastupitel se okamžitě po zvolení vyčleňuje ze skupiny jejíž zájmy by měl hájit, a sám sebe již vnímá více jako člena privilegované skupiny spoluvládců. Není třeba dodávat, v jakém rozporu jsou zájmy této skupiny vládců, se zájmy nás /rádoby/ zastoupených.  
Kvalita zastupitele je dnes určována podle toho, zda a v jaké míře dokáže myslet i na nás ostatní.

Tato situace se nezmění, dokud budeme vládu chápat jako nám nadřazenou organizaci a nikoliv jako službu společnosti, kterou má být.

Vždyť, vidíme-li, že současný model demokracie jako spravedlivé společnosti je dnes a denně hrubě znásilňován a przněn, proč se nepoohlédnout po systému jiném, vyspělejším, spravedlivějším a lépe chráněném proti zneužití? 

Athénská demokracie se vyvinula v 6. století před naším letopočtem z toho, co bylo později označeno jako isonomia (spravedlnost /rovnost/ zákonů a politických práv) a hlavní metodou, jak efektivně dosáhnout této spravedlnosti, bylo losování. 

Tak třeba ve starověkém řeckém bájesloví se dočteme, že bohové Zeus, Poseidon, a Hades losovali, kdo bude čemu vládnout. Los určil, že bůh Zeus dostal oblohu, bůh Poseidon moře a bůh Hádes podsvětí.

Losování, bylo také primárním způsobem jmenování politických úředníků a jeho použití bylo považováno za hlavní charakteristiku demokracie jako takové.

V Athénách, byla demokracie (doslova vláda lidí) v opozici k oligarchii (vládě několika). Athéňané pevně věřili, že losování je spravedlivější než volby a používali složité mechanizmy aby zabránily vlivům korupce. Vláda pak byla jen tehdy označena za demokratickou, pokud byla zvolena losem. Vláda ustanovená na základě voleb byla vládou oligarchickou.

Řečtí spisovatelé, kteří se zmiňují o demokracii (včetně Aristotela, Platóna a Hérodota) zdůrazňují roli losování a považují je za mnohem demokratičtější, než kdy snad mohou být volby.

Je to zejména proto, že běžní občané nemají šanci soutěžit proti silnějším nebo vlivným volebním soupeřům a proto že výběrové řízení losem nezvýhodňuje ty, kteří již mají existující výhody nebo konexe - jak tomu bohužel je v případě voleb preferenčních. 

Losování se, i dnes, běžně používá k výběru potenciálních porotců v právních systémech založených na "common law", a je také často používán při formování občanských skupin či hnutí s politickou mocí.

Přesto, že k ojedinělým případům pochybení ze strany vylosovaných úředníků tu a tam docházelo, systematický útlak, rozsáhlá zneužití pravomocí a organizovaný podvod zaštítěný vládnoucí garniturou byly (na rozdíl od dnešních dnů) tenkrát nemožné.

  Lottokracie (alias Losovací demokracie, alias Sortition, alias Allotment, alias Demarchie, alias Množinové řešení) je tedy výběr vládních úředníků z širší množiny kandidátů pomocí náhody, nebo přesněji jde o náhodný výběr jedinců do komisí a rad, kterým jsou svěřeny rozhodovací pravomoci. 

Nespornou výhodou lottokracie je také zvýšená účast veřejnosti na politickém dění, ale hlavním posláním lottokracie jako politické teorie je především překonání systémových problémů jiných druhů vlády v zastupitelské demokracii – zejména se snaží odstranit vliv zájmových a lobbistických skupin na kariérní politiky a s tím související korupci a tzv. kmotrovství.

Autor je členem vlastenecké politické strany PATRIOTI ČR.
facebook.com/vladimir.haneska | facebook.com/PatriotiStrana.cz | facebook.com/volbaproprahu